Důležité je rozlišení formálních a neformálních sociálních struktur a konfliktů rolí mezi nimi. Lišící se zájmy formálních a neformálních svazků, ale i různých skupin jednoho typu mohou vést ke konfliktu rolí v jednotlivých skupinách – v práci, zaměstnání, domácnosti, mezi přáteli apod. Hrát svou roli správně pro každou ze skupin a být s každou z nich konformní vyvolává rozpor, který je často náročné vyřešit v dimenzích rozličných norem.
Velmi podstatná je pozice vůdce, neboli lídra skupiny. Je to osoba kontrolující aktivity skupiny, stmelující faktor a reprezentant, získávající autoritu a důvěru od ostatních členů. Druh vedení má vliv na kvalitu činnosti skupiny. Lidé vedení autoritářsky časem ke své práci potřebují neustálou kontrolu. Opouští je samostatnost a vyžadují neustálý dohled – z části ze strachu, aby nedělali věci jinak než jsou jeho představy. Mizí i snaha o spolupráci, každý se věnuje své činnosti osamoceně. V případě demokratického vedení členové spolupracují a nadšeně pokračují v činnosti i bez dozoru. Maximálně volný, liberální přístup vůdce, tzv. “laissez-faire”, opět nemotivuje, flegmatické chování lídra se přenáší i na skupinu.
Souhrn
Společnost je rozčleněna do mnoha skupin jejichž členy se stáváme formální a neformální cestou. Skupina směřuje k společnému cíli a dává jedinci pocit sounáležitosti, buduje jeho sociální cítění. Skupinu provází sada společných norem, jejichž naplňování udržuje soudržnost celku. Konformita člověku dává jistotu a klid, ale také snižuje rozvoj osobnosti i skupiny. Kromě norem se skupina vyznačuje i vlastní strukturou. Statutem a zvládáním rolí, aktivitou a schopnostmi, se členové řadí na pozice ve skupině. Tak se stávají oblíbenými hvězdami, outsidery, zavrženými, izolanty nebo šedými eminencemi. Důležitá je pozice vůdce, organizační, vedoucí a stmelující osoby. Jeho charisma a způsob vedení se odráží v tom jak se skupině daří jít za svými cíli.
Žádné komentáře:
Okomentovat