1. Psychologie osobnosti
Osobnost
celek dispozic k psychickým reakcím, který způsobuje že v téže situaci se lidé chovají různým způsobem a tyto reakce vykazují určitou jednotu cítění, myšlení, vnímání, představ a snah.
Df: organizovaný, dynamický a interindividuálně odlišný celek psychofyzických dispozic, determinující průběh a projevy psychických procesů (chování a prožívání).
Osobnost je jedinečný vzorec rysů, tj. trvalých způsobů, jimiž se jedinec liší od druhých.
• osobnost se do ps dostává začátkem dvacátého století kdy se ukazuje nutnost zkoumat psychiku jako celek, nikoli jako pouhý soubor ps. fcí.
• vysvětlujeme tím fakt, že lidé se v různých situacích chovají stejným způsobem a zároveň různí lidé se ve stejné situaci chovají různě
• Nemá hodnotící aspekt – každý je osobností – specifický způsob fungování člověka
• Nejednotné pojetí tohoto hypotetického konstruktu
Zásadní dva přístupy
• behaviorální – systém naučených tendencí chovat se v určité situaci určitým způsobem
• fenomenologický – osobnost je něco skrytého za projevy, chováním jako nepostihnutelná podstata.
Srovnání tří přístupů k osobnosti:
Psychoanalýza Behaviorismus Humanistická ps.
Názor na lidskou povahu negativní neutrální pozitivní
Je chování svobodné? determinované determinované svobodná volba
Základní motivy sex a agrese drives sebeaktualizace
Struktura osobnosti id, ego, super-ego zvyky jáství
Role nevědomí maximalizovaná prakticky neexistující minimalizovaná
Pojetí svědomí super-ego sebe-zpevňování ideální já
Vývojový důraz psychosexuální st. kritické situace, učení, identifikace vývoj sebepojetí
Bariéry osobního růstu nevědomé konflikty, fixace maladaptivní zvyky,
patologické prostředí inkongurence
struktura osobnosti
cattel, eysenck,
odhlídneme-li od různých přístupů, pak osobnost tvoří:
• schopnosti – motorické, senzorické, intelektové vlohy, schopnosti, nadání, talent
• profilující vlastnosti - temperament, charakter
• motivace
Žádné komentáře:
Okomentovat