Snaha o maximální efektivnost fungování podniků na přelomu 19. a 20. století

Snaha o maximální efektivnost fungování podniků na přelomu 19. a 20. století vedla k tzv. byrokratické formě jejich organizace a řízení. Jeho znaky jsou: přesnost, rychlost, jednoznačnost, rytmičnost, kontinuita, přísná podřízenost a úspornost. Proto se rychle rozvinul.

Ústup od těchto forem byl vyvolán tímto:
• ideální modely organizační struktury a řízení zpravidla neodpovídaly realitě
• sociální a psychologické aspekty již není možné podřizovat zjednodušeným představám o jejich nevýznamnosti.
• vedlo ke konstrukci statických organizačních struktur
• nezůstal prostor pro humanizaci práce, vycházel pouze t organizačních a věcných cílů a instrumentálního pojetí člověka.

Vyvarovat se těchto problémů umožnily organické teorie založené na analogii organizace (podniku) a biologického organismu.


Organistický přístup je jádrem:
• Hawthornských experimentů
• strukturně funkcionalistických přístupů
• sociotechnických systémových přístupů
• většiny přístupů současných kontingenčních teorií.

Organistické teorie odstranily zejména statičnost předchozích koncepcí, neboť zahrnuly vliv vnějších procesů na fungování podniku a umožnily respektovat existenci individuálních potřeb členů organizace.
I tyto teorie mají svá omezení. Neumožňují rozvinout sociální rovinu fungování podniku.

Kuturologický přístup chápání podniku rozvinut v 70. a 80. letech. Umožňuje respektovat sociální skutečnosti, které jsou pro podniky mimořádně významné.
Odlišují se 4 hierarchicky uspořádané rozhodující dílčí subsystémy:
1. Biologicko – organický systém – determinují fyziologickou stránku jednání
2. Psychologický systém – potřeby a motivy jednání sociálních aktérů
3. Sociální systém – soustava sociálních rolí uvnitř skupin
4. Kulturní systém – hodnotová a významová základna jednání

Každý následující systém plní řídící funkci tomu předcházejícímu.

Podmínky existence každého sociálního útvaru:
• stanovení cílů
• udržení struktury
• integrace
• adaptace

Dále se odděluje sociální a kulturní systém. Kulturní systém pak může tvořit základ podnikové kultury, která je interpretována jako hodnotová a významová základna jednání spolupracovníků.

Podniková kultura se stává významným tématem psychologie a sociologie řízení 80. a 90. let a přispívá k celkové humanizaci manažerských teorií tohoto období.