Konformismus bývá interpretován jako poslušnost, zdvořilost a disciplína (S. H. Schwartz, 1992). Napomáhá skupině udržet celistvost v idejích a činech. V některých případech ovšem skupina toleruje i nekonformní jedince, v závislosti na jeho pozici a významu pro skupinu. Ve společnosti jsou vlastnosti spojené s konformismem částečně chápány jako záporné jevy. Tento prvek sebou totiž nese závislost, nedůvěřivost k neobvyklému a pasivitu. Poddání se určitým pravidlům vede k zpohodlnění a osoby výrazně konformní patří k méně inteligentním, jak potvrzují výzkumy (Krech, Crutchfield a Ballachey, 1969). Konformismus jedince v případě odlišného názoru podporuje opačné chování zbytku skupiny nebo snaha uniknout trestu. Větší sklony ke konformismu projevují skupiny specialistů, velmi podobných nebo pro jedince velmi významných lidí. Na druhé straně, extrémní opak ke konformismu, deviace, patří ke společensky neoblíbeným projevům.
Důležitým faktorem vlivu skupiny je tzv. atraktivita. Osoby silně a velmi slabě přitahované skupinou mají větší snahu chovat se konformněji. Naopak střední skupina projevuje nejmenší zájem držet se pravidel soužití (A. Kiesler, 1963).
Projevem protikonformismu je fenomén konfliktu. Vzniká při tvrdém střetu cílů jedince a skupiny, ať již jde o blokování snahy jedince nebo skupiny druhou stranou. Konflikty, spolupráce a soutěživost se objevují i přímo ve skupině, která leckdy obsahuje vnitřní frakce s drobnými odlišnostmi. Sama skupina soupeří s ostatními celky čímž udržuje její atraktivitu a soudržnost. K upevnění svazků většiny přispívají i vnitřní konflikty s revolučními členy.
Žádné komentáře:
Okomentovat