Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Devět hlavních témat sociologie výchovy, jak je vidí Průcha (2000):

Tento výčet předmětů zájmů sociologie výchovy nemusí být úplný. Někteří autoři vidí hlavní témata a problémy sociologie výchovy trochu jinak. Pro srovnání uvedeme devět hlavních témat sociologie výchovy, jak je vidí Průcha (2000):
 Rovnost vzdělávacích příležitostí. Otázka zní: Zda a proč se mohou nebo nemohou vzdělávat lidé různého pohlaví, lidé příslušející k různým sociálním vrstvám, etnickým či náboženským skupinám atd. Předpokládá se, že vzdělávací dráhy se odlišují mimo individuálních dispozic k učení také tím, z jakého sociálního prostředí pochází, k jaké skupině přináleží. V poslední době se pojem „rovnost“ nahrazuje výstižnějším termínem „spravedlnost“, a to ne jenom v oblasti vzdělávacích příležitostí. Původní termín rovnost šancí označuje určité dogma, které patří spíše do oblasti politiky, než do oblasti sociálních věd.
 Jazyková a sociální podmíněnost vzdělavatelnosti. Jde především o teorii, která je úzce spojena s předchozím tématem a je vysvětlována na teorii jazykových kódů britského sociologa Basila Bernsteina. Tato teorie přinesla myšlenku, že schopnost mladých lidí vzdělávat se není závislá pouze na individuálních dispozicích, ale i na tom, jakou jazykovou kompetencí vládnou. Tu si přináší především ze svého rodinného prostředí. To znamená, že děti z nižších sociálních vrstev mají tuto kompetenci méně rozvinutou a proto je jejich úspěšnost ve škole nižší.
 Vzdělanostní mobilita. Zde je problémů pro sociologii výchovy více. Například to, že stupeň vzdělání dosažený mladými lidmi je vázán na to, jaké úrovně vzdělání dosáhli rodiče. Existují dva trendy, které se nemusí popírat. Jednak stále více lidí dosahuje vyššího vzdělání než jejich rodiče. To znamená, že probíhá vzestupná mobilita. Na druhé straně mnohé výzkumy (i u nás: Matějů a kol., 1990) dokazují, že reprodukce vzdělanostní úrovně v rodině pokračuje. Děti z rodin s vysokoškolským vzděláním dosahují zpravidla také vysokoškolského vzdělání. Zjišťuje se to, kolik osob v určité populaci je intergeneračně mobilních (Průcha uvádí v české populaci 25 – 30%)
 Postoje ke vzdělání. Tyto postoje jistě také souvisí s předcházejícími body. Jaké postoje ke vzdělání zaujímají jednotlivci z různých sociálních, etnických, sexových a jiných skupin. Ukazuje se, že rodiče předávají svým dětem určité signály ohledně vztahu ke vzdělání. Například s tímto tématem souvisí teorie modelu odloženého uspokojení, který říká, že rodiče s vyšším vzděláním preferují oddálení uspokojení „tady a teď“ ve jménu mnohaletého vzdělávání svých dětí.

Žádné komentáře:

Okomentovat