Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Devět hlavních témat sociologie výchovy, jak je vidí Průcha (2000):

 Vztah rodiny – školy – komunity. Bez kooperace rodiny a školy se nemůže výchově a vzdělání dařit. Vztahy mezi rodinou a školou však nejsou příliš uspokojivé a problémy z toto plynoucí se řeší snad na celém světě. Tyto problémy, zvláště angažovanosti rodičů jsou palčivé i v české společnosti.
 Sociologie mládeže. Tato část sociologie výchovy je natolik významná, že se mnohde vyvinula ve svébytnou disciplínu, která zkoumá takové problémy, jako: různé teorie mládeže, teorie mládí, mezigenerační vztahy, vztahy mezi mládežnickou populací, trávení volného času, nezaměstnanost mládeže, charakteristiky venkovské a městské mládeže, ale i vztah ke vzdělání apod.
 Školní prostředí. Z tohoto pohledu je zkoumána škola jako hlavní instituce sekundární socializace, socializace dětí a mládeže v prostředí školy. Od problému funkcí výchovy a vzdělávání, především funkcí školy až k rolím učitele, skrytému kurikulu ve škole, sociální a pedagogické komunikaci apod.
 Efekty vzdělávání. Pod tímto názvem jsou obsažena šetření a analýzy zaměřené na to, jaké důsledky přináší školní vzdělání. Významné jsou ekonomické a sociální efekty vzdělání, jako uplatnění jedince na trhu práce, kariérní růst, politická a kulturní orientace v závislosti na vzdělání ale také v závislosti na působení masmédií, sexuálního chování apod.
 Interkulturní diference ve vzdělání. V tomto bodě jde o srovnání, jak je vzdělání zakotveno v určitém typu kultury, v kterém se realizuje. Jde například o to, jak vnímáme tzv. evropskou dimenzi vzdělání. Pokud ji chceme odlišit od jiných kultur, tak se dostáváme již na vědní pole kulturní antropologie, jak správně podotýká Průcha (Průcha, 2000, s.60).

Žádné komentáře:

Okomentovat