Sociologie patří k nejmladším vědám. Jako samostatná věda se konsolidovala až koncem 19. století, kdy se mohla po metodické stránce vymezit oproti filosofii, historii, psychologii a ekonomii. Dodnes však nemůžeme sociologii označit jako jednotnou vědu, rozpadá se do různých směrů, které se ve své metodologii od sebe značně liší. Tady se ukazuje základní problém sociologie: každý sociolog totiž stojí v určitém zvláštním vztahu k objektu svého zkoumání. Objekt posuzuje podle různých hledisek a předpokladů.
Sociolog se při svém výzkumu musí vyrovnat se třemi základními problémy:
1. Musí zvolit určitou úroveň analýzy zkoumaného jevu. Buď se dívá na svět z makro nebo mikroperspektivy. Často však při svém zkoumání společnosti používá přístup komplementární, ve kterém se používají obě perspektivy současně (pro úplnost připomeňme ještě jednu možnost – mezoperspektivu, kterou podrobně neuvádíme):
• Makrosociologická analýza. Jde o přístup, kdy sociolog zkoumá společnost jako celek, jevy prostupující celou společností či civilizaci. Jako příklad makrosociologického přístupu můžeme uvést analýzu demografického vývoje vyspělých či rozvíjejících zemí, včetně důsledků plynoucích z tohoto vývoje.
• Mikrosociologická analýza. Jedná se o přístup, ve kterém sociolog zkoumá především malé sociální skupiny. Používá při tom známé metody jako pozorování, experiment apod. Tento přístup je blízký předmětu sociální psychologie, protože zkoumá vztahy ve skupinách, a to nejenom metodou sociometrie.
• Komplementární přístup. Jak již bylo výše zmíněno, jsou často používány oba přístupy společně. Můžeme se například snažit o porozumění a analýzu příčiny vytěsnění dětí různých etnik ze vzdělávacích soustav různých evropských zemích, současně můžeme na mikrosociální úrovni analyzovat konkrétní síly, které ovlivnily jedince tak, že jeho školní vzdělávání skončilo tak záhy a na tak nízké úrovni.
Žádné komentáře:
Okomentovat