Vzhledem k tomuto významu výchovy zaujímá Durkheim v přednáškách sepsaných již v letech 1902-11 (Education et sociologie) názor, že sociologie má být součástí vzdělání učitelů. Durkheim chápe sociologii jako základní vědu pro jednání a chování vychovávajících. Tento Francouz je v pracích sociologů považován za jednoho z nejvýznamnějších zakladatelů sociologie výchovy jako vědy. Jako jeden z prvních pokládá výchovu za funkci společnosti: „Společnost nejenže povýšila očekávaný typ člověka na hodnotu modelu, který se musí výchovou reprodukovat, ale je to sama společnost, která tento model konstruuje. Společnost formuje výchovné ideály adekvátně svým potřebám. Tento model ale není dán dopředu v přirozenosti člověka. Model člověka, který se má uskutečnit v nás prostřednictvím výchovy, není člověk, jak ho utvořila příroda, ale člověk, kterého si společnost přeje“. Výchova se pro Durkheima stává především prostředkem, pomocí kterého společnost obnovuje svoji existenci, a to včetně podmínek této existence. Z jeho pojetí diferencované výchovy jako důsledku diferencované společnosti, vyplývá i determinovanost systému výchovy. I podle těchto kusých myšlenek z jeho díla můžeme uvažovat o tom, že Emile Durkheim byl předchůdcem funkcionalistického přístupu k výchově. Ve svých statích o problematice mravní výchovy například požadoval výchovu kontrolovatelnou státem, aby byla uchráněna před ovlivňováním skupinami s různými menšinovými zájmy. Sám také nastínil obsah, neboli témata, kterými by se měla disciplína sociologie výchovy zabývat:
- identifikace současných sociálních faktů o vzdělání a jejich sociologické funkce;
- identifikace vztahů mezi výchovou a sociální a kulturní změnou;
- srovnávací výzkum různých typů výchovných systémů;
- studium školní třídy a školy jako sociálního systému.
Žádné komentáře:
Okomentovat